Bumášku – máš?

Kdo neví, co to je - bumáška, nezažil asi éru „Sovětského Svazu“ nebo ho prostě a jasně toto slovo nějak minulo, asi jako výstřel z pistole. My znalí víme, že v zemi neomezených možností, tedy na východ od nás, v zemi, kde zítřek znamenal pozítřek (nebo jak to vlastně bylo), jste bumášku museli mít téměř na vše. Chtěli jste cestovat z města do města, musel jste mít bumášku. Chtěli jste se vdávat, ženit, pracovat, nakupovat, museli jste mít bumášku. Potvrzení, že chcete, můžete, že vůbec existujete. Bumáška – papír – potvrzení, musela být téměř na vše, na co oko pohlédlo.

Proč jsem o tomto fenoménu totalitní doby spustil vlastně já? Jak víte a možná nevíte, hledám si již nějakou dobu práci. Sedím denně na internetových linkách, rozhazuji sítě a lovím. Zatím bez větších úspěchů, ale o tomto jsem až tak nechtěl, i když to s tím úzce souvisí. Možná začnu kousat do koláče „bumáškové problematiky“ z jiného směru. Byl jsem pozván na jeden pracovní pohovor. O nabídku práce až tak nešlo (jak se později ukázalo), šlo však o zajímavý rozhovor, kde jsem pohovořil s jednou paní z Holandska a jednou z Belgie. Komunikovali jsme lámanou angličtinou, ale přesto jsem se dozvěděl jednu zajímavou a relevantní věc. „Vy jste absurdní země“, říkaly obě zkušené paní. „Než jsme tady začaly něco podnikat, musely jsme vyřídit asi osm kilo různých papírů a povolení. Na všechno musíte mít potvrzení, papír. Papír tady vládne všemu. Kde na to berete ty lesy?“

Paní měly tragickou pravdu. Tragickou proto, že tak nějak začínám chápat, jak se mne nyní tato věc dotýká. Zmiňoval jsem, že hledám práci. Hledám práci a na skoro nic nemám bumášku. Problém. Naučil jsem se toho za svůj život opravdu hodně, přesto je mi to v tomto kontextu celkem k ničemu. Prokousávám se nabídkami a ejhle – první, pracovník do skladu. Super, aha, potřebuji bumášku aneb – průkaz na VZV, neboli „ještěrku“, neboli vysokozdvižný vozík. Předpokládám, že bych se při svých třicetiletých zkušenostech s volantem a vším, co má kola naučil s tímto strojem pracovat asi tak za patnáct minut, mám smůlu, bumášku nemám. Další – pracovník skladu, bez bumášky na vozík, výborně, aha – potřebuji vazačský průkaz, bumášku na to, že mohu něco přivázat na hák jeřábu, třeba jednou za rok. Tady zase, že mohu pracovat s nějakým systémem „ala regál – šup to do police“ – ale jen s bumáškou. „Tak nic, co třeba pomoc lidem v nouzi“, říkám si, problém, potvrzení pracovníka v sociální oblasti. Bumáška. Nevadí, jsou přece jiné práce. Spousta nabídek pro řidiče skupiny „C“. Uvažuji, že bych si zaplatil a rozšířil řidičák a šel jezdit třeba s „hovnocucem“ jako Žíža, kamarád Ozzáka z Comebacku.  Volám do autoškoly, řidičák problém není, finančně bych to taky ustál. Problém ale je, že pokud chci řídit auto jako profesionál Žíža a chci mít na dveřích „hovnocucu“ kalich, znak nějaké firmy, musím mít – hádejte. Ano, bumášku. V tomto případě „profesní průkaz“. Stojí sedmnáct tisíc. Je úplně jedno, že řízení auta zvládám lépe než Žíža a mám třeba platnou skupinu, krevní i „řidičákovou“, nemám další bumášku – mám smůlu.

„Safra, že bych byl traktorista?“ Průkaz na traktor, co orá brambor, je levný, to by možná šlo. Tady bumáška asi nebude potřeba. Pídím se a – je tady zase. Bumáška. K řidičáku potřebujete bumášku – strojníka. Inzeráty hledáme traktoristy, jsou tedy pro mne taky pasé. Bumášku strojníka nezískám. Tak to jde, jak říkají naši oblíbení politici, celým spektrem. Masér – bumáška, nemůžete hníst záda pěkné paní bez ní. Oblast stravování – bumáška o tom, že nemáte chorobu. Koukám dál, „aha, tady celkem zajímavé nabídky“. Jen pro handicapované. Takže, tady bych zase musel mít bumášku, že mám chorobu. Problém je dnes i s klasickým zaměstnáním – dělnickou profesí. Všude musíte mít bumášku na sváření, soustruhy, cé-en-cé stroje, vrtání, hnětení, kroucení, pálení. To, že jste schopni se třeba práci naučit během jedné směny a jste schopni a ochotni ji vykonávat třeba deset let, dnes nikoho nezajímá. Nemáte bumášku, před vámi stojí dalších dvacet zájemců, co ji mají. Chcete místo, kde není třeba žádná profesní bumáška? To vám moc neprojde, potřebujete totiž bumášku, že jste nebyli ve vězení a nezavraždili jste souseda tyčí od popínavých rajčat.

Bumáška vládne našemu absurdnímu světu.

Máš bumášku, máš - nemáš, smůla.

Opravdu nějak začínám chápat, o čem obě dámy tak plamenně hovořily. Bez potvrzení to prostě u nás nejde.

Sháním tedy dále, a čím víc sháním, tím víc nějak chápu, kde že se to nacházíme a kam třeba směřujeme. Chcete to vědět? Chcete znát ten směr? Myslím, že není třeba hlouběji vysvětlovat, moudrý pochopí, méně moudrému dojde později a hloupý, ten už sedí někde na ministerstvu.

Měl totiž štěstí, i když je to totální idiot – někde si sehnal bumášku na to, že může být „ministerským“ pracovníkem.